Černá kaple       

Výstavba kaple

K pravé straně kněžiště se rozhodl František Antonín hrabě z Rottalu přistavět pohřební kapli, jejíž výzdoba měla odpovídat prestiži a bohatství tohoto rodu. Kaple nese název podle převládající barvy, která je kombinací černého a šedého imitovaného mramoru na stěnách, od kterých se výrazně odráží bílý štuk soch a zlacené hlavice pilastrů. Černá kaple byla vysvěcena 25. července 1748 olomouckým biskupem a kardinálem Ferdinandem Juliem hrabětem z Troyer. Vstup do ní vede skrze původní mřížové dveře. 

 

Krypta

           Pod kaplí byla vybudována krypta jako místo posledního odpočinku hraběcí rodiny z Rottalu. V roce 1905 nechali Wrbnové, pozdější majitelé holešovského panství, kryptu stavebně upravit. V místnosti pod Černou kaplí si nechali vybudovat kolumbárium pro zemřelé členy své rodiny. V současnosti je zde uloženo celkem dvanáct rakví. Krypta není zpřístupněna veřejnosti.  

 

Autor soch – Gottfried Fritsch

         Kaple je jedinečné umělecké dílo nevídané hodnoty a proslavila ji výzdoba sochaře Gottfrieda Fritsche (1706–1750), který pocházel ze Slezska a stal se žákem i spolupracovníkem slavného rakouského sochaře Georga Raphaela Donnera (1693–1741). 

 

Sochy donátorského páru

            Zakladatel kaple a jeho manželka jsou zde zachyceni v nadživotní velikosti včetně do detailů provedeného rokokového oblečení. Pod jejich sochami se nacházejí latinské nápisy.

 

Socha Františka Antonína hraběte z Rottalu (12.10.1690–29.10.1762):

Šat hraběte je podán s naturalistickou přesností, hlavně do detailů propracovaný kabátec. Levou ruku má pokrčenou a ležérně se opírá v pase. V druhé ruce drží svitek papíru, kde je lehce vyznačen půdorys kaple. K pasu má připevněnou šavli. Za nohama má umístěný pozlacený erb svého rodu v rokajové kartuši a svůj pohled směřuje k Ježíši Kristu na obraze.

Latinský nápis pod jeho sochou říká:

„Na věčnou památku nejsvětějšího utrpení Páně a jako místo posledního odpočinku nejurozenější rodiny Rottalů zesnulé zbožně v Pánu vybudoval nejurozenější pán, pan František Antonín, svaté říše římské hrabě Rottal plným titulem, tyto oltáře zasvěcené Ukřižovanému, aby tam po smrti uložil své tělo, za které se zde přináší každodenně nekrvavá oběť Bohu. Ty jim také vyprošuj věčný odpočinek.“ (překlad R. Pilařová)
 

Socha hraběnky Marie Cecílie, rozené z Trauttmansdorffu (26.7.1696–25.11.1743):

 Hraběnka má rovněž velmi pečlivě vytvořené rokokové oblečení, které ještě více podtrhuje s graciézní přesností a křehkostí utvořená krajka hlavně na rukávech, dále korálové náramky a ozdoby. V levé ruce směřující k dekoltu drží květ růže. Pravou rukou si přidržuje sukni a dívá se na duše v očistci.

Latinský nápis pod její sochou říká:

„Zastav se, poutníku, a vzpomeň si pod tímto mramorem na nejurozenější paní, paní Marii Cecílii hraběnku z Rottalu, rozenou hraběnku z Trauttmansdorffu, která plná ctností a zásluh žila 47 let a na den Kateřiny odešla ke hvězdám. Modli se za její duši, ať odpočívá v pokoji.“ (překlad R. Pilařová)

 

 

František Antonín hrabě z Rottalu             Marie Cecílie hraběnka z Rottalu

 

 

Dva oltáře

Proti sobě jsou umístěny dva oltáře:

Na západním oltáři (poblíž vstupu) je zachycena událost v předvečer Velkého pátku. Scéna na oltáři představuje Pána Ježíše, jak se modlí v Getsemanské zahradě na hoře Olivové. Z posledních sil ho zachytává anděl, aby úplně neklesl k zemi. Celá scéna je komponována na biblický text: „Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má, nýbrž tvá vůle se staň!“ (Lk 22, 42) Onen kalich hořkosti a utrpení, který mu posílá jeho Otec, lze vidět nahoře, anděl mu jej snáší z nebe. Celou scénu ohraničují stromy z Getsemanské zahrady, vlevo palma a vpravo olivovník. Na bocích oltáře stojí sochy smutečních andělů. Levému andělovi kanou po tváři slzy bolesti a drží v ruce pochodeň, symbol Ježíšova zatčení v noci. Pravý anděl drží v rukou provaz, symbol Ježíšova spoutání, bičování a umučení. Dole za kmeny stromů spí učedníci – Petr, Jakub a Jan.

 
 

Na východní straně je umístěn hlavní oltář ke cti ukřižovaného Spasitele. V brožurách a článcích o Černé kapli je však častěji tento oltář nazýván jako oltář „Očistcový“. V jeho dolní části lze totiž vidět duše (pro představu v lidské podobě), které upínají ruce k ukřižovanému Ježíši na obraze a prosí jej o odpuštění, aby se mohli dostat do nebe. Očistcová muka jsou znázorněna ojedinělým narůžovělým štukem plamenů, nad nimi drží dva andělé obraz Ukřižovaného. Po stranách autor umístil truchlící Pannu Marii a sv. Jana Evangelistu, kteří byli podle evangelia sv. Jana těmi, kdo zůstali stát pod křížem mezi posledními (Jan 19, 25–26). 

 

 

Černá zrcadla

            Blíže k východnímu oltáři jsou na zdech proti sobě umístěna velká černá zrcadla, která symbolizují pomíjivost života. Klenba je pokryta šedočernou ornamentální a figurální malbou. 

 

 

Cechovní postavníky

            Do kaple bylo přemístěno i devět cechovních postavníků z konce 18. a z počátku 19. století, které mají na hlavicích figurky řemeslnických patronů a světlonošů. Postavníky náležely stolařům a zedníkům, pekařům a mlynářům, krejčím a soukeníkům, řezníkům, cechu čtyř profesí (zámečníkům, kovářům, kolářům, bednářům) a tkalcům. Dříve byly připevněny na bocích lavic v hlavní lodi kvůli zasedacímu pořádku. 

 

autor textu: Mgr. Radka Procházková