Kaple sv. Kosmy a Damiána (dříve kaple sv. Famiána)

        Proti vstupu do sakristie byla vybudována, při barokní přestavbě v letech 1752–1754, boční kaple sv. Famiána, dnes obyčejně označovaná jako kaple sv. Kosmy a Damiána, protože sochy světců se dochovaly do dnešních dnů. Kaple se dvěma oltáři byla vysvěcena roku 1756.

 

Oltáře

        Hlavní oltář (naproti vstupu) byl původně zasvěcen sv. Famiánovi (o původním obraze není nic známo). Dnes je zde umístěn obraz Panny Marie Pomocné.

        Nad oltářem je šest hlaviček andílků v oblacích, svatozář a Boží oko. Po stranách vidíme štukové sochy dvou bratrů sv. Kosmy a Damiána. Uprostřed socha sv. Terezie z Lisieux.

        Na pravé straně kaple je druhý oltář s obrazem nejspíš sv. Petra z Alcantary (původní zasvěcení tohoto oltáře bylo k poctě sv. Tekly), po stranách jsou sochy sv. Františka z Pauly (nalevo) a sv. Terezie z Avily (napravo) v mírně podživotní velikosti. Sochy představují křestní patrony donátorů kostela: Františka Antonína z Rottalu a jeho druhé manželky Marie Terezie z Kramern. Uprostřed na oltáři je umístěna menší socha sv. Antonína z Padovy. Sochařská výzdoba kaple je od neznámého autora.

 

Hlavní oltář - po stranách sochy sv. Kosmy a Damiána


 

Nástropní malba

        V letech 1974–1976 došlo na pruské klenbě kaple k objevení a restaurování rozsáhlé nástropní malby svatých (8,5 x 5,5 m), jež je nejvýznamnějším dílem malíře Josefa Pilze. Uprostřed je zachycena Oslava Nejsvětější Trojice. Po obvodu klenby nad hlavním vstupem a hlavním oltářem navazují na oslavu ústředního řádového symbolu dvě protilehlé skupiny světců.

        Významnou součástí původní malířské výzdoby kaple je v průběhu restaurování rovněž odkrytá iluzivní a dekorativní malba na stěnách, okenních špaletách a výklenku bočního oltáře. 

 

Lustr

        Lustr z mosazi a lisovaného skla pochází z konce 19. století. Býval umístěn v hlavní lodi kostela na rozhraní presbytáře a lodi.

 

Využití kaple v současné době

        Kaple se využívá jako zpovědního místa pro věřící.

 

autor textu: Mgr. Radka Procházková