Život sv. Jana Sarkandra

Narození a studium

         Moravský svatý, jehož život a kněžské působení je svázáno s Holešovem, se narodil 20. prosince 1576 ve Skočově u Těšína ve Slezsku (nyní Skoczów v Polsku). Základy školního vzdělání získal na farní škole v Příboře. Odtud odešel na studia k jezuitům do Olomouce a v r. 1600 do Prahy. O tři roky později získal hodnost bakaláře svobodných umění. Od r. 1604 studoval ve Štýrském Hradci teologii, studia však přerušil a vrátil se na Moravu.

            Dne 3. září 1606 uzavřel svatební smlouvu s Annou Plachetskou, dcerou měšťana z Velkého Meziříčí. Nicméně její smrt během několika měsíců ho vrátila zpět na kněžská studia a definitivně určila jeho kněžskou dráhu. Nižší kněžské svěcení přijal z rukou kardinála Františka z Dietrichštejna 22. prosince 1607 v Kroměříži a v příštím roce dokončil studia ve Štýrském Hradci. Dne 22. března 1609 byl v Brně vysvěcen na kněze.  

Kněžské působiště v Holešově

             Jako kněz působil na mnoha místech olomoucké diecéze (v Uničově, Charvátech, Zdounkách, Boskovicích). V dubnu 1616 byl povolán holešovským pánem Ladislavem Popelem ml. z Lobkovic do Holešova. Kardinál František z Dietrichštejna spolu s kroměřížským děkanem Valentinem uvedl osobně 15. května 1616 Jana Sarkandra jako holešovského kněze. Důvodem návštěvy tak vysokého církevního činitele bylo zejména vysvěcení v té době ještě malého kostelíčku sv. Anny, ale přivítání nového kněze mělo v sobě i něco výjimečného. Od tohoto dne měli holešovští po pětapadesáti letech opět katolického kněze. Už půl roku předtím doslova připravovali půdu tři jezuité pomalým, ale jistým přesvědčováním všech nekatolíků, aby se své víry zřekli a to se jim skutečně povedlo. Přes ochranu holešovského pána se Jan Sarkander dostal do sporů o farní desátky s okolními šlechtici, zejména s protestantem Václavem Bítovským z Bítova z Bystřice pod Hostýnem.

 Pouť do Čenstochové

            Stavovský odboj v Čechách a na Moravě zkomplikoval veškerý následující život. Katolík Ladislav Popel ml. z Lobkovic byl sesazen z úřadu zemského hejtmana, nakrátko uvězněn a poté propuštěn do domácí internace. Vlády se ujali moravští nekatoličtí představitelé a ze země byli vypovězeni jezuité. Proti Sarkandrovi narůstalo nepřátelství, a proto se rozhodl na čas odejít ze své farnosti. V červenci 1619 využil cesty Lobkovicova podkoního do Krakova a vykonal pouť do Čenstochové, kde pobyl asi měsíc. V listopadu se vrátil do Holešova. Cesta do Polska se stala Janu Sarkandrovi osudnou.  

 Lisovčíci a město Holešov 

       Počátkem února 1620 táhla přes Moravu lehká jízda tzv. lisovčíků (tj. vojenská družina nazvaná po polském válečníku Alexandru Lisowském; mimo žold byla jejich odměnou válečná kořist, také loupili, pálili a vraždili cestou bez ohledu na to, zda procházejí územím spojenců či nepřátel). Tato výprava v počtu asi 4 000 mužů, najatá u polského krále císařským zmocněncem hrabětem Althanem (do jednání nebyl Sarkander nijak zapleten), se vydala směrem 3. února k Vídni a za pět dní byla už u cíle.

Při tažení Moravou se chovali dle svého krutého vojenského obyčeje. Dne 5. února vypálili Bystřici pod Hostýnem a 6. února ráno se ocitli před Holešovem. Tehdy jim vyšel vstříc Jan Sarkander s monstrancí a věřícími, ke kterým se přidal i zámecký kaplan Samuel Tuček. Lisovčíci se před Nejsvětější svátostí poklonili, společně zazpívali několik mariánských písní a Holešovu se vyhnuli. Holešov byl sice zachráněn, ale tento čin se místo vděčnosti stal důvodem k podezření moravského zemského direktoria, že jeho ušetření je odměnou Ladislavu Popelu z Lobkovic a Janu Sarkandrovi za sjednání polského útoku na Moravu, což nebyla pravda.

 Zatčení a věznění

            Nejvyšší moravský sudí Václav Bítovský z Bítova pozval do Brna k soudu všechny kněze z okolí Holešova. Sarkander vytušil, že se jedná hlavně o něho a rozhodl se jinak. Nejprve se skrýval v Holešově a pak odešel do Tovačova, který patřil manželce Lobkovice. Nakonec byl vypátrán, zajat a odveden do Olomouce.

            V Olomouci byl vyslýchán soudním tribunálem celkem čtyřikrát, mezi 13. a 18. únorem 1620. Výslechy se konaly v městském vězení (na místě dnešní Sarkandrovy kaple na rohu ulic Mahlerovy a Na Hradě). Byl podroben třikrát tortuře (tj. útrpnému právu) a dotazován na svůj podíl při pozvání polského vojska do země, na jednání, které měl vést v Polsku a na věci, které mu svěřil Ladislav z Lobkovic při zpovědi. Jan Sarkander odmítl všechna obvinění a jako kněz odepřel prozradit zpovědní tajemství. Prohlásil, „že nic neví, že mu také při zpovědi nic svěřeno nebylo, a kdyby i bylo, že on to již dávno zapomněl. I kdyby však něco věděl, že nic neřekne, i kdyby ho na kusy měli roztrhat a rozsápat.“

            Při posledním výslechu nařídili opilí soudcové přivázat Jana na skřipec (dodnes dochovaný v kapli) a pálit ho svícemi na bocích. Mučení trvalo asi tři hodiny a Jan při něm neustále vzýval Ježíše, Pannu Marii a sv. Annu. Po mučení měl boky tak spálené, že mu byly vidět vnitřnosti. Následující čtyři týdny strávil ve vězení a navzdory všem nepřestávajícím bolestem nezapomínal na modlitbu breviáře. Listy musel obracet vlastním jazykem, protože ruce a prsty měl znehybněné mučením.

 Úmrtí a projevy úcty

          Jan Sarkander zemřel po nesmírném utrpení jako morální vítěz 17. března 1620 ve věku 43 let.

            Zpráva o této jeho hrozné smrti se rozšířila po celé zemi. Věřící lid ho začal uctívat jako mučedníka za víru a věrnost zpovědnímu tajemství. Vzývali ho také jako nebeského ochránce a to nejen na Moravě, ale i v Polsku a v Čechách. Oblíbenost a úcta byla dokazována řadou literárních děl, četnými sochami či vyobrazeními a v neposlední řadě se jeho příjmení objevovalo často jako křestní či biřmovací jméno. Brzy došlo i k mnohým zázrakům na jeho přímluvu.  

Beatifikace: papež Pius IX. jej prohlásil 6. května 1860 za blahoslaveného. 

Kanonizace: Svatý otec Jan Pavel II. jej svatořečil 21. května 1995 v Olomouci (spolu s bl. Zdislavou z Lemberka). 

Je patronem zpovědního tajemství. 

 Znázorňování 

            Už od 17. století je znázorňován v klerice s biretem v ruce. Jeho kolárek ovíjí světlá stužka užívaná v olomoucké diecézi. Kromě knihy a kříže mívá v ruce klíče, které jsou znamením uzamčení zpovědního tajemství. Bývá také znázorňován s koulí na noze, případně s nástroji mučení nebo při mučení.

autor textu: Mgr. Radka Procházková

Sarkandrovské památky v Holešově
Literatura

Zajímavé odkazy

 Život sv. Jana Sarkandra  https://udalosti.signaly.cz/0905/sv-jan-sarkander

Občanské sdružení SARKANDER  https://www.ado.cz/sarkander/

Jan Sarkander - Mučedník zpovědního tajemství.